Bez deadlinu se neobejdeme, ale…
To nejlepší, co můžete rebrandingu dát, je čas. Vím, zní to divně, protože zároveň to nejhorší, co můžete udělat, je nedat grafikovi a kreativcům termín.
Pojďme se na to ale podívat z více úhlů. Jistě – v obchodním a korporátním prostředí je pečlivé plánování a dodržování termínů nepostradatelné. Práce na novém vizuálním stylu nebo celkovém rebrandingu ale vyžaduje trochu jiný přístup. Setkává se tu totiž dvojí pojetí času – kairos a chronos.
Chronos a kairos
Chronos je čas měřitelný, plánovací, logický, strukturovaný a nepostradatelný pro efektivní time management, zatímco kairos… tím se označuje příhodný okamžik neboli „pravý čas“ na to něco udělat, do něčeho se pustit, takže ho přirozeně naplánovat nelze. Zahrnuje v sobě všechno, co se může (a má) stát. Prostě všechno mezi nebem a zemí. Jsou národy, pro které má kairos dokonce větší význam než chronos, protože vnímají čas jako hlubší a širší pojem než jen měřitelný sled okamžiků.
A tato dvě časová pojetí je třeba při vizuální a obsahové revizi – rebrandingu – držet v rovnováze. (Ne)tlačit v rozumné míře na kreativce, ale (ani)/také sám na sebe jako na zadavatele. Pokud jste orientováni především na výkon a potřebujete mít věci stoprocentně pod kontrolou, snažte se mít přesto na paměti, že proces proměny může fungovat trochu jinak. Větší tlak a úsilí se totiž automaticky nerovná lepšímu výsledku.
Nadčasovost
Vždy se svým klientům snažím vnuknout myšlenku, že rebranding – pokud se povede – přináší jakési znovuzrození firmy a jeho aura na nás a zákazníky bude svítit minimálně pár let, nebo třeba jednu dvě dekády. Proto bývá velmi na škodu, kdy plánovací chronos přebírá kairosovy vyčkávací otěže. Často jsem se v praxi setkal s tím, že kvůli uspěchanému spuštění nového vizuálu se rebranding nepovedl nebo tomu, jak se říká, „něco chybělo“. Termín se splnil, ale vznikl jakýsi polotovar, se kterým se pak musí fungovat mnohdy celé roky.
Jako kvásek
Rád používám podobenství s pečením pravého kváskového chleba. Na začátku je mouka, voda, kvásek, sůl a kmín, ingredience, z nichž vznikne voňavý upečený chléb, který nejenže skvěle chutná, ale máme z něj i radost. Celkový proces výroby takového chleba trvá 16–20 hodin a i kdybychom se na hlavu stavěli, tuto délku zkrátka neovlivníme. Čas věnovaný přípravě se vymyká naší kontrole, protože kairos tu převyšuje chronos. A najdeme i další podobnosti s procesem rebrandingu – my ten chléb reálně neděláme 16–20 hodin. Až 90 % času je kvašení, a tedy čas určený pro zrání a čekání na ten správný okamžik. Stejně tak kreativci nepracují na novém brandu nepřetržitě dlouhé měsíce 8 hodin denně. Máknou na začátku, dají impulz, ale pak se jejich role změní spíše na doprovodnou – tu a tam přidají další tvar, barvu, nový nápad nebo třeba pochybnost a nechají to celé chvíli uležet. Pak se celý proces několikrát opakuje. A do toho jim naléhavě zvoní telefon s číslem zadavatele, který už netrpělivě očekává první návrhy 🙂
Vzájemná důvěra
Na závěr bych rád zmínil jednu důležitou věc, a tou je vzájemná důvěra mezi zadavatelem a kreativcem. Pokud se alespoň trochu znají, snaží se jeden druhého respektovat. Je to lidský vztah jako každý jiný – tady úplně nefunguje „já platím, tak se smekej“. Anebo to tak může fungovat, ale nevytváří to dobré klima pro to, aby vzniklo něco hodnotného. A o to přece jde. Důvěřujte grafikovi, ilustrátorovi, copywriterovi – je jejich elementárním zájmem, aby výsledek dopadl co nejlépe. Kopou za vaši firmu, je to totiž i jejich dítě.
